Sylogismus je forma deduktivního uvažování se dvěma premisami a závěrem. Aristoteles rozvinul sylogismus jako základní jednotku logiky. Nejznámější příklad: Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Sokrates je tedy smrtelný. První premisa je hlavní premisa, druhá je vedlejší premisa a třetí je závěr. Pokud jsou premisy pravdivé a forma je platná, musí být pravdivý i závěr. Sylogismus je nástroj pro testování platnosti argumentů. Identifikací formy můžete zjistit, zda z ní vyplývá závěr.

Aristoteles identifikoval několik platných sylogistických forem, nazývaných figury a nálady. Nejběžnější je první figura, kde prostřední člen spojuje hlavní a vedlejší premisy. Středověcí logici dali těmto formám mnemotechnické názvy, jako například Barbara a Celarent, aby si je studenti lépe zapamatovali. Sylogismus byl ústředním bodem logiky po více než dva tisíce let. Teprve v 19. století Frege a další vyvinuli silnější logické systémy. Sylogismus však zůstává užitečným výukovým nástrojem a jasným příkladem deduktivního uvažování. Ukazuje, jak lze z premis s jistotou odvodit závěry, za předpokladu, že forma je platná a premisy jsou pravdivé.

Části sylogismu

• Hlavní předpoklad. Širší tvrzení.
• Vedlejší předpoklad. Konkrétnější tvrzení.
• Závěr. Následující tvrzení.
• Střední termín. Termín, který spojuje premisy.

Sylogismus není totéž co argument obecně. Je to specifická forma deduktivního argumentu se dvěma premisami a závěrem.