Sociální filozofie studuje společnost a sociální instituce. Ptá se, jak by měly být společnosti organizovány, co činí instituce spravedlivými a jak se jednotlivci vztahují ke skupinám, ke kterým patří. Prolíná se s politickou filozofií, která se zaměřuje na vládu, a s etikou, která se zaměřuje na správné jednání. Sociální filozofie zkoumá rodinu, vzdělávání, náboženství, ekonomiku a média. Ptá se, jakou roli tyto instituce hrají a zda slouží lidskému rozkvětu.

Mezi klíčové otázky patří: Co je společnost? Co ji drží pohromadě? Co je základem společenské povinnosti? Jak společenské struktury utvářejí individuální identitu? Jaká je role kultury v lidském životě? Sociální filozofové zkoumali odcizení, solidaritu, uznání a moc. Marx tvrdil, že ekonomické struktury určují společenské vztahy. Durkheim studoval sociální soudržnost a anomii. Weber analyzoval byrokracii a racionalizaci. Foucault zkoumal, jak moc funguje prostřednictvím institucí a diskurzu. Feminističtí a kritičtí rasoví teoretici ukázali, jak společenské instituce reprodukují nerovnost. Sociální filozofie není jen deskriptivní. Je normativní. Ptá se nejen na to, jak společnosti fungují, ale i na to, jak by měly fungovat.

Témata sociální filozofie

• Institutions. Rodina, vzdělávání, náboženství, ekonomika, média.
• Sociální ontologie. Co jsou sociální skupiny a struktury?
• Uznání. Jak jednotlivci a skupiny hledají uznání?
• Moc. Jak je moc rozdělena a vykonávána?
• Odcizení. Jak společenské podmínky odcizují lidi od sebe samých?

Sociální filozofie není totéž co sociologie. Sociologie studuje společnost empiricky. Sociální filozofie klade normativní a konceptuální otázky týkající se společnosti.