Svoboda je síla jednat bez vnějšího nátlaku. Je to jeden z nejspornějších konceptů ve filozofii. Isaiah Berlin rozlišoval mezi negativní svobodou, což je svoboda od vměšování, a pozitivní svobodou, což je svoboda realizovat svůj potenciál. Negativní svoboda se týká absence překážek. Pozitivní svoboda se týká sebeovládání a seberealizace. Obojí je důležité a může si protiřečit. Stav, který odstraňuje překážky, může také vnutit svou vlastní vizi toho, kým byste se měli stát.

Filozofové debatovali o tom, zda je svoboda slučitelná s determinismem, zda vyžaduje materiální podmínky a zda je individuální, či kolektivní. Locke tvrdil, že svoboda je přirozené právo, omezené právy druhých. Rousseau tvrdil, že skutečná svoboda je poslušnost zákonu, který si sami dáváme. Hegel viděl svobodu jako cíl dějin, realizovaný v etickém životě. Marx tvrdil, že svoboda vyžaduje ekonomickou emancipaci, nikoli pouze politická práva. Existencialisté zdůrazňovali osobní svobodu a odpovědnost. Feministky a kritické teoretičky ukázaly, jak je svoboda formována pohlavím, rasou a třídou. Svoboda není jedna věc. Je to rodina idejí, z nichž každá má svou vlastní historii a politiku.

Druhy svobody

• Negative. Svoboda od rušení.
• Pozitivní. Svoboda realizovat svůj potenciál.
• Political. Svoboda účasti na vládnutí.
• Ekonomická. Svoboda od nouze a vykořisťování.

Svoboda se často nazývá právem. Je to ale také podmínka a podmínky mohou být nerovné.