Zlo je slovo, které používáme pro nejhorší druhy provinění. Jde nad rámec pouhého ubližování. Znamená úmyslnou krutost, vůli ničit, znásilnění něčeho posvátného. Filozofové debatovali o tom, zda je zlo pozitivní silou, nebo nedostatkem, absencí dobra. Augustin zastával druhou možnost: zlo nemá vlastní podstatu. Je to odvrácení se od Boha, zkažení dobra. Jiní považují zlo za skutečný rys světa, ne jen za nedostatek.

Problém zla je jedním z nejstarších argumentů proti existenci Boha. Pokud je Bůh všemocný a nade vše dobrý, proč existuje zlo? Mezi odpovědi patří obhajoba svobodné vůle, která tvrdí, že zlo je cenou za skutečnou svobodu; teodiceje o utváření duše, která tvrdí, že utrpení buduje charakter; a skeptická odpověď, která tvrdí, že nemůžeme posuzovat Boží důvody. Problém zůstává živý ve filozofii náboženství. Sekulární filozofové studují zlo z hlediska morální psychologie a ptají se, jak obyčejní lidé páchají zvěrstva. Fráze Hannah Arendtové o „banalitě zla“ vystihla myšlenku, že velká škoda může vzniknout z bezmyšlenkovitosti, nikoli z monstrózního úmyslu.

Přístupy ke zlu

• Odsouzení. Zlo je absence dobra.
• Dualismus. Zlo je síla, která se staví proti dobru.
• Theodicy. Ospravedlňování Boha tváří v tvář zlu.
• Morální psychologie. Jak lidé docházejí k páchání zla.

Zlo je morálně zatížený termín. Nazývat něco zlem neznamená jen to popsat. Je to to odsoudit.