V běžné řeči je argument boj. Ve filozofii je to struktura. Argument je soubor tvrzení, v nichž jsou některé, nazývané premisy, nabízeny jako podpora pro jiné, nazývané závěr. Premisy mají poskytnout důvody pro přijetí závěru. Zda jsou úspěšné, je samostatná otázka.

Argumenty se vyskytují ve dvou hlavních formách. Deduktivní argumenty se snaží zaručit své závěry: pokud jsou premisy pravdivé a forma je platná, musí být pravdivý i závěr. Induktivní argumenty se snaží učinit své závěry pravděpodobnými. Deduktivní argument může být platný, ale nesprávný, pokud je premisa nepravdivá. Induktivní argument může být silný nebo slabý v závislosti na tom, kolik podpory premisy poskytují. Filozofové rozlišují platnost, která se týká formy, od správnosti, která vyžaduje jak platnou formu, tak pravdivé premisy. Rozlišují také argumenty od vysvětlení, která předpokládají závěr a snaží se ukázat, proč tomu tak je.

Části argumentu

• Premises. Uvedená tvrzení jako důvody.
• Závěr. Podporované tvrzení.
• Inference. Souvislost mezi premisami a závěrem.
• Platnost. Zda závěr nutně vyplývá.
• Spochybnost. Platnost plus pravdivé předpoklady.

Rozpoznat argument znamená najít závěr a zeptat se, co ho podporuje. Tato dovednost je klíčová pro filozofii, právo, vědu a každodenní rozhodování.