Nanomedicína aplikuje nanotechnologie v medicíně, obvykle v měřítku mezi 1 a 100 nanometry. V této velikosti se materiály chovají odlišně. Mají větší povrch, mohou překonávat biologické bariéry a lze je upravit tak, aby přenášely léky, zobrazovací látky nebo genetický materiál. Tato oblast je stále mladá, ale několik nanoléčiv se již klinicky využívá.

Nejúspěšnějším příkladem je liposom, drobná bublina lipidu, která dokáže zapouzdřit lék a chránit ho před degradací. Doxil, liposomální formulace doxorubicinu, snižuje srdeční toxicitu volného léku. Jiné nanočástice používají jako nosiče polymery, kovy nebo proteiny. Mohou být potaženy cílenými molekulami, které se vážou na specifické buňky, což umožňuje akumulaci léků v nádorech nebo zanícené tkáni. Nanočástice zlata a nanočástice oxidu železa se používají v zobrazovací a tepelné terapii. mRNA vakcíny proti COVID-19 používají lipidové nanočástice k doručení genetického materiálu do buněk.

Co nabízí nanomedicína:

• Cílené podávání. Léky lze podat přímo do specifických tkání.
• Zlepšená rozpustnost. Nanočástice mohou nést špatně rozpustné léky.
• Řízené uvolňování. Léčivo se může uvolňovat v průběhu hodin, dnů nebo týdnů.
• Zobrazování a terapie. Některé nanočástice dokážou obojí najednou.

Přetrvávají výzvy, včetně výroby ve velkém měřítku, dlouhodobé bezpečnosti a regulačních postupů, které nebyly navrženy pro produkty v nanoměřítku.