Než lze pochopit funkci, je nutné zmapovat strukturu. Neuroanatomie je obor, který popisuje architekturu nervového systému v měřítkách od hrubých oblastí až po jednotlivé synapse.

Klasické metody se opíraly o disekci, barvení buněčných těl nebo myelinu a trasování buněčných traktů injekčně aplikovanými barvivy. Moderní přístupy přidávají imunohistochemii, genetické značení, elektronovou mikroskopii a neinvazivní zobrazování, jako je difuzní magnetická rezonance (MRI). Výsledkem je postupně jemnější atlas jader, kortikálních oblastí, vlákenných traktů a konektivních sítí.

Neuroanatomie poskytuje základ pro interpretaci lézí, plánování chirurgických zákroků a navrhování experimentů zaměřených na specifické nervové okruhy. Srovnávací neuroanatomie odhaluje jak konzervované motivy, tak i druhově specifické specializace. I s rostoucím počtem funkčních studií zůstávají přesné anatomické znalosti nezbytné; signál zaznamenaný na nesprávném místě nebo chybně identifikované místo stimulace může výzkum odvést na scestí.

• Studium struktury nervového systému
• Rozsah od makroskopických až po ultrastrukturální škály
• Používá klasické i moderní metody označování
• Nezbytné pro funkční interpretaci