Mluvčí z různých míst mohou sdílet jeden jazyk a přesto znít odlišně. Přízvuk je charakteristický vzorec výslovnosti, který je formován regionem, sociální skupinou nebo vlivem jiného jazyka.

Přízvuky zahrnují kvalitu samohlásek, artikulaci souhlásek, načasování přízvuku a intonaci. Samy o sobě netvoří samostatný dialekt, ačkoli přízvuk je často nejslyšitelnějším ukazatelem dialektového rozdílu. Posluchači často přikládají přízvukům společenský význam, někdy oprávněně a někdy ne.

Přízvuky druhého jazyka vznikají, když se přenášejí zvukové návyky z prvního jazyka mluvčího. Trénink může některé rysy upravit, přesto si mnoho mluvčích zachovává rozpoznatelný přízvuk po celý život. Lingvisté mapují přízvuky, aby sledovali změny zvuku a identitu, spíše než aby je hodnotili jako správné nebo nesprávné.

• Charakteristický výslovnostní vzorec v rámci jazyka
• Souvisí s regionem, třídou nebo jazykovým zázemím
• Zahrnuje segmenty, rytmus a výšku tónu
• Studováno jako variace, ne jako chyba