Přirovnání, které používá „jako“ nebo „jako“, je přirovnání. „Má láska je jako rudá, rudá růže“ a „bojoval jako lev“ jsou známé příklady. Explicitní marker činí přirovnání jasnějším a často jemnějším než metafora, která zdůrazňuje spíše identitu než podobnost.

Přirovnání se neustále objevují v každodenní řeči i v literatuře. Pomáhají vysvětlit neznámé odkazem na známé nebo dodávají živost propojením dvou oblastí. Dobře zvolené přirovnání může abstraktní vlastnost náhle zkonkretizovat nebo běžný děj náhle zapamatovat. Nadměrně používaná nebo předvídatelná přirovnání však ztrácejí svou sílu a stávají se klišé.

Spisovatelé se učí vytvářet přirovnání, která působí svěže a přesně. Ta nejlepší osvětlují obě strany srovnání: subjekt je vidět jasněji a zároveň je prostředek srovnání obohacen o nečekanou asociaci. Rozpoznávání přirovnání je jednoduché; jejich používání s originalitou je celoživotní řemeslo.