Tragický hrdina je protagonista s osudovou vadou vedoucí k jeho pádu. Termín pochází od Aristotela, který hrdinu popsal jako někoho s vysokým postavením, kdo utrpí zvrat štěstí. Pád je obvykle způsoben hamartií – osudovou vadou nebo chybou v úsudku.

Oidipus má aroganci. Macbeth má ambice. Hamlet má nerozhodnost. Tragický hrdina není jen obětí. Nese určitou zodpovědnost za svůj osud. To je to, co dělá jejich příběh spíše tragickým než smutným. Podle Aristotela publikum cítí lítost a strach. Litost nad hrdinovým utrpením. Strach, že by se nám mohlo stát něco podobného. Tragický hrdina si svou chybu často uvědomí příliš pozdě. Tento okamžik poznání, nazývaný anagnorisis, je emocionálním vrcholem. V moderní literatuře byl tragický hrdina demokratizován. Willy Loman ve Smrti obchodního cestujícího je obchodník, ne král. Jeho pád se však stále řídí starodávným vzorem.

Klíčové prvky

• Vysoký status nebo velký potenciál
• Fatální vada (hamartie)
• Zvrat štěstí
• Rozpoznání chyby
• Lítost a strach v publiku