Onomatopoie je používání slov, která napodobují zvuky, jež popisují. Zvuk slova odráží zvuk dané věci.

„Bzučení“, „syčení“, „třesk“ a „šum“ jsou běžné příklady. Básníci a prozaici používají onomatopoii, aby popis byl živější a bezprostřednější, a zapojili tak čtenářův sluch i myšlenkové oko. Komiksy a dětská literatura se na ni silně spoléhají; seriózní literatura ji používá střídměji pro přesný efekt. Tento prostředek je specifický pro daný jazyk; různé jazyky reprezentují stejný zvuk různými napodobovacími slovy.

Onomatopoie může být jemná nebo zjevná. Jediné dobře zvolené slovo může naznačovat celé zvukové prostředí. Nadměrné používání riskuje, že bude znít jako trik, ale občasný onomatopoický dotek může pasáž oživit. Figura čtenářům připomíná, že jazyk není jen symbolický, ale občas také přímo mimetický.

Když zvuk slova vyjadřuje svůj význam, jedná se o onomatopoii.