Jaderná fúze pohání Slunce. Lehká jádra se slučují a vytvářejí těžší, čímž uvolňují energii. Atomy vodíku se fúzují do hélia a chybějící hmota se stává energií. Reakce vyžaduje extrémní teplo a tlak, což jsou podmínky, které se přirozeně vyskytují v hvězdných jádrech.

Na Zemi se vědci po celá desetiletí zabývají fúzí. Nejslibnější přístup využívá magnetické omezení. Tokamak zachycuje plazma v magnetickém poli ve tvaru koblihy a zahřívá ho na více než 100 milionů stupňů Celsia. V roce 2022 dosáhlo Národní zařízení pro zapalování (National Ignition Facility) poprvé čistého energetického zisku pomocí laserů, i když jen krátce a za obrovské náklady.

Fúze má své výhody. Paliva je dostatek, získává se z vody a lithia. Neprodukuje žádný dlouhodobý radioaktivní odpad. Nemůže se roztavit. Výzvy jsou obrovské. Udržení reakce, zadržení plazmatu a výstavba komerčního zařízení zůstávají nevyřešeny. Fúze je vždycky 30 let daleko, říká se vtip. Možná se konečně blíží.

Klíčové přístupy

• Magnetické omezení (tokamaky)
• Inerciální omezení (lasery)
• Stelarátory
• Soukromé fúzní podniky
• Palivo: deuterium a tritium