Kritické myšlení znamená analyzovat informace před jejich přijetím. Nejde o to být negativní. Jde o to být opatrný. Kritický myslitel se ptá: Kdo to říká? Jaké důkazy to podporují? Co je vynecháno? Jaké jsou předpoklady? Tyto otázky se vztahují na novinové články, vědecká tvrzení a každodenní argumenty.

Ve vzdělávání je kritické myšlení deklarovaným cílem téměř každé školy. V praxi je těžké ho učit a těžko ho testovat. Zkoušky s výběrem odpovědí odměňují zapamatování. Eseje a diskuse odměňují analýzu. Nejlepší kurzy kombinují obojí, ale čas a velikost třídy omezují možnosti učitelů.

Kritické myšlení není cynismus. Neznamená to odmítat všechno. Znamená to přiměřeně věřit důkazům. Člověk, který pochybuje o klimatologii, a člověk, který pochybuje o bezpečnosti vakcín, nejsou oba kriticky myslící. Jeden se řídí důkazy; druhý je ignoruje. Umění spočívá v tom, jak rozlišit mezi nimi.

Klíčové otázky

• Jaký je nárok?
• Jaké důkazy to podporují?
• Kdo z tohoto tvrzení těží?
• Jaké jsou protiargumenty?
• Co by mě mohlo rozmyslet?