Nejbohatší 1 procento Američanů vlastní více majetku než spodních 90 procent dohromady. Tato statistika Federálního rezervního systému zachycuje nerovnost příjmů: nerovnoměrné rozdělení příjmů v populaci. Měří se pomocí nástrojů, jako je Giniho koeficient, který se pohybuje od 0 (všichni vydělávají stejně) do 1 (jedna osoba vydělává všechno).

Nerovnost se ve většině rozvinutých zemí od 80. let 20. století zvýšila. Mezi běžná vysvětlení patří globalizace, technologické změny a klesající počet členů odborů. Stejně tak daňová politika a správa a řízení společností. Debata se netýká toho, zda nerovnost existuje, ale zda je problémem a co s ní dělat. Někteří tvrdí, že nerovnost odráží rozdíly v dovednostech a úsilí a že její zdanění silně odrazuje od růstu. Jiní tvrdí, že extrémní nerovnost podkopává demokracii, zdraví a sociální mobilitu.

Důkazy jsou smíšené. Určitá nerovnost se zdá být nezbytná k odměnění inovací a tvrdé práce. Příliš mnoho nerovnosti může být zhoubné. Země s nižší nerovností mívají vyšší sociální mobilitu, což znamená, že chudé děti mají větší pravděpodobnost, že se stanou bohatými dospělými. Opak platí i naopak. Ve společnostech s vysokou nerovností se výhody koncentrují a žebřík se vytahuje nahoru.

Společná opatření

• Giniho koeficient
• Podíl na příjmech nejvyššího 1 procenta
• Poměr Palmových (horních 10 procent vs. spodních 40 procent)
• Mezigenerační elasticita výdělků
• Míra chudoby