Když se finanční systém země otřese, všechny oči se upřejí na jednu instituci. Centrální banka spravuje peněžní zásobu země, stanovuje úrokové sazby a jedná jako věřitel poslední instance, když se banky dostanou do potíží. Výraznými příklady jsou Federální rezervní systém ve Spojených státech, Evropská centrální banka a Bank of Japan.

Jejich úkolem je vyvažovat. Pokud sazby zvýšíte příliš rychle, zabráníte růstu. Pokud je snížíte příliš agresivně, riskujete inflaci. Centrální bankéři tráví roky studiem dat a přesto se někdy mýlí. V 70. letech 20. století došlo v mnoha zemích k dvojciferné inflaci poté, co centrální banky udržovaly příliš uvolněnou měnu. Krize v roce 2008 je donutila vynalézt nové nástroje, když standardní snižování sazeb dosáhlo nuly.

Většina centrálních bank je nezávislá na volených zástupcích, alespoň teoreticky. Cílem je zabránit politikům v tisku peněz na financování lidových výdajů. V praxi se nezávislost liší. Některé vlády vyvíjejí tlak na své centrální banky otevřeně. Jiné to dělají prostřednictvím tichých jmenování.

Základní funkce

• Stanovení krátkodobých úrokových sazeb
• Řízení peněžní zásoby
• Dohled nad komerčními bankami
• Působí jako věřitel poslední instance
• Správa devizových rezerv