Vytáhněte z oblouku základní kámen a celá konstrukce se zřítí. Stejná logika platí i v ekologii. Klíčový druh má neúměrně velký vliv na svůj ekosystém v porovnání se svou hojností. Robert Paine tento termín zavedl v roce 1969 poté, co studoval hvězdice na pobřeží Tichého oceánu. Když z experimentálních ploch odstranil dravé hvězdice Pisaster, slávky ovládly skálu a vytlačily vilejše, řasy a další druhy. Hvězdice nebyla nejpočetnějším organismem. Byla to ona, která držela systém pohromadě.

Klíčové druhy se vyskytují v různých formách. Predátoři regulují populace býložravců, což chrání vegetaci. Vlci v Yellowstonu změnili chování losů a umožnili vrbám a osikám zotavit se. Ekosystémoví inženýři, jako jsou bobři a psouni prérioví, fyzicky upravují krajinu a vytvářejí stanoviště pro ostatní. Mutualisté, jako jsou fíkovníky, které krmí desítky druhů zvířat, hrají jinou klíčovou roli. Pokud je odstraníte, účinky se kaskádovitě rozšíří potravní sítí.

Příklady

• Mořské vydry: kontrola mořských ježků, ochrana lesů řas.
• Vlci: regulují populace losů a jelenů.
• Bobři: vytvářejí mokřady, které podporují mnoho druhů.
• Fíkovníky: poskytují ovoce pro zvířata po celý rok.

Klíčové druhy nejsou vždy nejcharismatičtější nebo nejpočetnější. Někdy je nejtišší organismus tím, na kterém závisí všechno ostatní.