Interakční design formuje způsob, jakým uživatelé interagují s digitálními produkty. Zahrnuje tok mezi obrazovkami, zpětnou vazbu, kterou tlačítko poskytuje po klepnutí, animaci potvrzující akci a chybovou zprávu vysvětlující, co se pokazilo. Tento obor se objevil v 80. letech 20. století, kdy se rozšířily osobní počítače a designéři si uvědomili, že software musí být použitelný, nejen funkční. Termín zavedli Bill Moggridge a Bill Verplank v polovině 80. let.

Interakční designéři přemýšlejí o stavech, přechodech a zpětné vazbě. Co se stane, když uživatel najede myší na odkaz? Co se stane, když odešle formulář? Co se stane, když se spojení přeruší? Dobrý interakční design způsobuje, že se tyto momenty jeví přirozeně. Špatný interakční design zanechává uživatele nejisté. Tlačítko, které po kliknutí nemění vzhled, působí nefunkčně. Načítací spinner, který se nikdy nevyřeší, vyvolává úzkost. Designéři prototypují tyto interakce brzy, často s jednoduchými nástroji, aby otestovali, jak se cítí, ještě než začnou psát kód.

Hlavní obavy

• Zpětná vazba: potvrzení, že akce byla zaregistrována.
• Stavy: výchozí, při přidržení kurzoru, aktivní, zakázáno, chyba.
• Přechody: jak se mění obrazovky a prvky.
• Mikrointerakce: malé okamžiky, které vedou a těší.

Interakční design není jen o tom, aby věci byly hezké. Jde o to, aby byly předvídatelné, responzivní a snadno srozumitelné.