Behaviorální adaptace je činnost nebo chování, které pomáhá organismu přežít. Migrace, hibernace, noční krmení a projevy námluv jsou behaviorální adaptace. Nejsou to fyzické rysy. Jsou to věci, které organismus dělá.

Adaptace chování jsou často reakcí na environmentální výzvy. Ptáci migrují na zimu na jih, aby našli potravu a teplejší teploty. Medvědi hibernují, aby si šetřili energii, když je potravy málo. Pouštní zvířata jsou noční, aby se vyhnula dennímu horku. Toto chování je instinktivní nebo naučené. Zvyšuje šance organismu na přežití a reprodukci.

Příklady behaviorálních adaptací

• Migrace: sezónní pohyb za účelem hledání zdrojů.
• Hibernace: snížený metabolismus během zimy.
• Noční chování: aktivní v noci, aby se vyhnul horku nebo predátorům.
• Projevy námluv: přilákání partnerů.
• Sociální chování: život ve skupinách za účelem ochrany.

Behaviorální adaptace mohou být vrozené nebo naučené. Vrozené chování je pevně zaprogramované. Mládě mořské želvy se plazí k oceánu, aniž by se tomu někdo učil. Naučené chování se získává zkušenostmi. Vrána se učí házet ořechy na silnici, aby je auta rozbíjela. Oba typy pomáhají organismu přežít. Behaviorální adaptace fungují společně se strukturálními adaptacemi. Ptačí křídla jsou strukturální adaptací pro let. Migrace je behaviorální adaptace, která tato křídla využívá. Tyto dvě se doplňují. Behaviorální adaptace jsou flexibilní. Mohou se měnit rychleji než fyzické znaky. Tato flexibilita pomáhá organismům reagovat na rychlé změny prostředí. Chování samo o sobě však nemůže vyřešit každý problém. Druh, který se nedokáže behaviorálně nebo strukturálně adaptovat, vyhyne. Behaviorální adaptace je jedním z nástrojů přežití.