Kvalita ovzduší měří, jak čistý nebo znečištěný je vzduch v dané oblasti. Obvykle se vyjadřuje koncentrací specifických znečišťujících látek: pevných částic, ozonu, oxidu dusičitého, oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého. Pevné částice, zejména jemné částice známé jako PM2,5, představují největší zdravotní riziko, protože pronikají hluboko do plic a krevního oběhu. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že znečištění venkovního ovzduší přispívá každoročně k milionům předčasných úmrtí.

Kvalita ovzduší se liší v závislosti na místě a čase. Města s hustou dopravou, průmyslovou činností a topením uhlím mívají horší ovzduší. Důležité je i počasí. Teplotní inverze zachycují znečišťující látky v blízkosti země a způsobují smogové epizody. Monitorovací stanice sledují hladiny znečišťujících látek a zveřejňují indexy, které převádějí složitá data do jednoduchých kategorií, od dobrých po nebezpečné. Tyto indexy pomáhají lidem rozhodnout se, zda cvičit venku, nosit roušku nebo mít zavřená okna.

Hlavní znečišťující látky, které vyvolávají obavy

• PM2,5 a PM10: jemné a hrubé částice.
• Přízemní ozon: tvořený slunečním zářením a emisemi vozidel.
• Oxid dusičitý: převážně z dopravy a průmyslu.
• Oxid siřičitý: ze spalování fosilních paliv.

Kvalita ovzduší není jen problémem venkovního prostředí. Vnitřní vzduch může být horší, zejména v domácnostech používajících k vaření pevná paliva. Větrání a čistší kamna mají měřitelný vliv.