Vrhnout stín znamená pronést chytrou urážku, aniž by se přímo jmenoval cíl. Poznámka je dostatečně tichá, aby ji bylo možné odmítnout, a dostatečně ostrá, aby ji štípala. Nachází se v prostoru mezi komplimentem a rýpnutím.

Tato praxe má hluboké kořeny v kultuře tanečních sálů a černošském lidu, kde umělci zdokonalovali umění jemného úderu. Zvednuté obočí, pečlivě zvolené přídavné jméno nebo postřeh z druhé strany, to vše se může započítávat. Nejlepší odstín nechává publikum smát se a cíl se zamýšlí, zda se právě stal urážkou.

V každodenním používání se toto slovo rozšířilo. Příspěvek na sociálních sítích, který jednu osobu chválí, zatímco jinou tiše znevažuje, je stín. Kolega, který po vyslechnutí rozhodnutí o projektu řekne „zajímavá volba“, pravděpodobně jen tak něco říká. Klíčem je nepřímost. Přímé urážky jsou jen urážky. Stín vyžaduje, aby si posluchač spojil body.

Když se to udělá dobře, je to skoro umění. Když se to udělá špatně, zní to prostě ošklivě. Ať tak či onak, jakmile si toho začnete všímat, uvidíte to všude.