V roce 1972 Paul Berg a jeho kolegové ze Stanfordu zkombinovali DNA z opičího viru s DNA z bakterie. Byla to první rekombinantní molekula DNA. Tento úspěch zahájil éru genetického inženýrství. V roce 1973 Stanley Cohen a Herbert Boyer vložili rekombinantní plazmid do E. coli a ukázali, že se replikuje. Nástroje molekulární biologie byly na místě.

Rekombinantní DNA vzniká spojením DNA z různých zdrojů. Restrikční enzymy štěpí DNA ve specifických sekvencích. Ligáza spojuje fragmenty dohromady. Výsledná molekula může být vložena do hostitelské buňky, kde se replikuje a exprimuje geny, které nese. Tato technika je základem klonování genů, produkce proteinů a genové terapie.

Rekombinantní DNA transformovala medicínu a zemědělství. Lidský inzulin, produkovaný rekombinantními bakteriemi, nahradil inzulin extrahovaný z prasečích a kravských slinivek. Růstový hormon, srážecí faktory a vakcíny se vyrábějí stejným způsobem. Geneticky modifikované plodiny nesou rekombinantní geny pro odolnost vůči škůdcům a toleranci vůči herbicidům. Genové terapie dodávají rekombinantní DNA nebo RNA k nápravě genetických defektů.

Tato technologie vyvolávala obavy od samého začátku. Konference v Asilomaru v roce 1975 stanovila směrnice pro bezpečné zacházení s rekombinantními organismy. Tyto směrnice se vyvinuly v předpisy o biologické bezpečnosti, které dnes upravují laboratoře. Věda pokročila, protože bezpečnostní otázky byly brány vážně.