Lidé po tisíce let mění genetiku rostlin a zvířat prostřednictvím selektivního šlechtění. Genetické inženýrství to dělá přímo. Modifikuje genetický materiál organismu pomocí laboratorních technik a obchází tak pomalý proces šlechtění. Gen z jednoho organismu lze vložit do jiného, ​​a to napříč druhovými hranicemi, které by se přirozeně nikdy nekřížily.

Nástroje se vyvinuly. Restrikční enzymy štěpí DNA ve specifických sekvencích. Ligáza spojuje fragmenty. Plazmidy přenášejí geny do bakterií. CRISPR a další editační nástroje provádějí přesné změny na cílených místech. Výsledkem může být bakterie, která produkuje lidský inzulín, kukuřice odolná vůči hmyzu nebo myš, která modeluje lidské onemocnění.

Genetické inženýrství se používá v medicíně, zemědělství a výzkumu. Vyrábí terapeutické proteiny, vakcíny a genové terapie. Vytváří plodiny s vyššími výnosy a nižším používáním pesticidů. Vytváří zvířecí modely pro studium nemocí. Používá se také v průmyslové biotechnologii k výrobě enzymů, chemikálií a biopaliv.

Technologie vyvolává obavy. Bezpečnostní otázky se zaměřují na nezamýšlené účinky a ekologické dopady. Etické otázky se zaměřují na změnu lidské zárodečné linie a hranic druhů. Regulační systémy se v jednotlivých zemích liší. Spojené státy regulují geneticky modifikované organismy v rámci Koordinovaného rámce, který rozděluje dohled mezi FDA, EPA a USDA. Evropa zaujímá preventivnější přístup. Debata neustává.