Centrální banka řídí měnu a měnovou politiku státu. Kontroluje peněžní zásobu, stanovuje úrokové sazby a působí jako věřitel poslední instance pro komerční banky. Neslouží jednotlivcům. Slouží bankovnímu systému a ekonomice jako celku. Federální rezervní systém, Evropská centrální banka, Bank of England a Bank of Japan jsou nejmocnějšími centrálními bankami na světě.

Centrální banka má několik nástrojů. Stanovuje úrokovou sazbu, která ovlivňuje náklady na půjčky v celé ekonomice. Nakupuje a prodává státní cenné papíry za účelem vlití nebo odčerpání likvidity. Stanovuje povinné minimální rezervy pro banky. V nouzových situacích půjčuje bankám, které nemohou najít financování jinde. Během krize v roce 2008 a pandemie v roce 2020 centrální banky tyto nástroje využívaly v nebývalém rozsahu a nakupovaly dluhopisy za biliony dolarů, aby udržely tok úvěrů.

Centrální banky také dohlížejí na banky a monitorují finanční stabilitu. Sledují bubliny, nadměrnou zadlužení a systémová rizika. Publikují výzkum a komunikují s veřejností prostřednictvím projevů a prohlášení. Jejich slova hýbou trhy. Jediná věta předsedy Fedu může poslat akcie nahoru nebo dolů.

Nezávislost je základním principem. Centrální banky by měly činit rozhodnutí na základě ekonomických dat, nikoli politického tlaku. Tato nezávislost není absolutní. Kongres může změnit mandát Fedu. Ve většině zemí však centrální banky fungují s vysokou mírou autonomie, protože politici mají v minulosti zkušenosti se zasahováním do měnové politiky za účelem krátkodobého zisku.