Hmota zřídka padá přímo do černé díry. Spirálovitě se točí. Jak se plyn a prach přibližují k masivnímu objektu, zákon zachování momentu hybnosti je zplošťuje do rotujícího disku. Tření mezi částicemi zahřívá disk na miliony stupňů a ten září – někdy jasněji než celá galaxie kolem něj.

Akreční disky se tvoří kolem černých děr, neutronových hvězd, bílých trpaslíků a mladých protohvězd. Fyzika se liší podle měřítka. Kolem černé díry o hvězdné hmotnosti disk vyzařuje rentgenové záření. Kolem protohvězdy vyzařuje infračervené a rádiové vlny, než z něj kondenzují planety. V obou případech funguje stejný základní mechanismus: gravitace přitahuje hmotu dovnitř a disk vyzařuje energii, kterou nelze absorbovat.

Astronomové studují akreční disky, protože odhalují hmotnost a rotaci centrálního objektu. Vnitřní okraj disku kolem černé díry se nachází na nejvnitřnější stabilní kruhové dráze, hranici stanovené obecnou relativitou. Měření rentgenového záření z této oblasti testuje Einsteinovy ​​rovnice v nejsilnější dostupné gravitaci.