Kopule je polokulovitá střecha, která uzavírá prostor bez vnitřních podpěr. Je to jedna z nejúčinnějších konstrukčních forem v architektuře. Kopule nese zatížení v tlaku a rovnoměrně ho rozkládá kolem své základny. Proto starověcí stavitelé dokázali překlenout rozsáhlé prostory kamenem a cihlami dlouho předtím, než existovala ocel.

Římský Pantheon, dokončený kolem roku 126 n. l., zůstává největší nevyztuženou betonovou kupolí na světě. Její kazetový interiér a centrální oculus inspirují architekty po staletí. Pozdější kupole – Hagia Sofia, florentská katedrála, bazilika svatého Petra, Kapitol Spojených států – posunuly tento styl dále.

Moderní kopule používají ocel, železobeton a dokonce i nafouknuté tkaniny. Geodetické kopule, které zpopularizoval Buckminster Fuller, rozkládají síly prostřednictvím sítě trojúhelníků. Jsou lehké a pevné, i když je může být obtížné odolat povětrnostním vlivům.

Kupole nejsou jen střechy. Vytvářejí vnitřní objem, který působí posvátně, občansky nebo jednoduše velkolepě. Samotný tvar nese význam.