Věřící věnuje božstvu zvíře, jídlo nebo symbolický dar, který často předepsaným způsobem zničí nebo snědí. Tímto aktem je oběť. Je to jedna z nejstarších a nejrozšířenějších forem náboženského chování.

Mezi motivace patří usmíření, díkůvzdání, přijímání a udržování kosmického řádu. Krevní oběť měla v mnoha starověkých kulturách zvláštní intenzitu. Etické a prorocké kritiky někdy internalizovaly oběť jako metaforu poslušnosti nebo sebedarování. Křesťanská teologie interpretuje Ježíšovu smrt jako jedinečnou a konečnou oběť.

Moderní náboženská praxe z velké části nahradila zvířecí oběti obětováním modlitbami, penězi nebo službami, ačkoli v některých tradicích doslovné obětování pokračuje. Základní logikou zůstává nákladné uznání, že posvátnému dlužíme něco cenného. Oběť dramatizuje asymetrii mezi lidským a božským.

• Oběť božstvu, často zahrnující zničení nebo dar
• Vyjadřuje oddanost, vděčnost nebo smíření
• Historicky rozšířené napříč kulturami
• Často reinterpretováno v etických nebo duchovních termínech