Vykoupení je dokonaný akt zpětného vykoupení. V křesťanském učení označuje jak historickou událost Kristovy smrti a zmrtvýchvstání, tak i trvalé uplatňování této události v životech jednotlivců a ve světě.

Novozákonní autoři čerpají ze starší hebrejské obraznosti příbuzného-vykupitele a vysvobození Izraele z Egypta. Přidávají k tomu jazyk výkupného a otroctví: lidské bytosti jsou prodány hříchu; Kristus platí cenu, která je osvobozuje. Pavel může mluvit o věřících jako o těch, kteří byli koupeni za cenu; kniha Zjevení zobrazuje vykoupené jako ty, kteří jsou pro Boha koupeni z každého kmene a národa. Cena není abstraktní. Je to život Syna.

Pozdější teologie vypracovala důsledky. Některé tradice zdůrazňují trestní substituci – Kristus nesoucí trest, který vyžadovala spravedlnost. Jiné zdůrazňují Christus Victor – Kristus porážející mocnosti zla. Další zdůrazňují morální vliv kříže, jeho moc probouzet lásku a pokání. Většina klasických popisů drží tyto prvky pohromadě, spíše než aby vybírala pouze jeden.

Vykoupení se nikdy neprezentuje jako automatické. Víra, pokání a křest označují vstup do vykoupeného společenství a plné účinky čekají na konečné vzkříšení. Do té doby vykoupení žijí mezi tím, co už je, a tím, co ještě ne, ochutnávají svobodu a zároveň stále zápasí se starým řádem.