Vyhledávání je proces přístupu k informacím uloženým v paměti a jejich uvedení do povědomí nebo použití. Kódování ukládá informace do paměti; vyhledávání je opět vyjímá. Úspěch závisí na kvalitě původního kódování, přítomnosti vhodných signálů a absenci silného rušení.

Vybavování si může být automatické, například když známá tvář okamžitě vyvolá jméno, nebo náročné, například když člověk hledá slovo na špičce jazyka. Kontext a stav mohou sloužit jako silné vodítka: návrat do místnosti, kde byl materiál studován, často zlepšuje vybavování. Princip specifičnosti kódování říká, že vybavování je nejúčinnější, když vodítka přítomná při vybavování odpovídají vodítkům přítomným při kódování.

Selhání při vyhledávání informací je běžné a nemusí nutně znamenat, že informace byla ztracena. Může být jednoduše dočasně nepřístupná. Opakované úspěšné vyhledávání samo o sobě posiluje paměťovou stopu, což je jev využívaný testováním jako strategií učení.

• Přístup k uloženým informacím
• Závisí na podnětech a shodě kódování
• Může být automatické nebo vyžadovat úsilí
• Posíleno úspěšnou praxí

Většinu každodenního „zapomínání“ lze lépe popsat jako selhání při vybavování dat než jako trvalé vymazání.