Homeostáza je tendence těla udržovat stabilní vnitřní prostředí navzdory vnějším změnám. Teplota, hladina cukru v krvi, bilance tekutin a mnoho dalších proměnných je udržováno v úzkých mezích pomocí nepřetržitých regulačních procesů.

Základním mechanismem je negativní zpětná vazba. Když se proměnná odchýlí od své nastavené hodnoty, senzory tuto změnu detekují a efektory jednají tak, aby nastavenou hodnotu obnovily. Pokud tělesná teplota stoupne, pocení a zvýšený průtok krve do kůže uvolňují teplo; pokud klesne, třes a zúžení periferních cév teplo šetří. Hypotalamus obsahuje mnoho řídicích center, která tyto reakce řídí.

Stavy pudu, jako je hlad a žízeň, vznikají, když homeostatické systémy detekují deficity a motivují k nápravnému chování. Tento koncept byl s opatrností rozšířen i na psychologickou regulaci – udržování optimálního vzrušení nebo emoční rovnováhy. Chronické stresory mohou regulační systémy překročit jejich kapacitu a způsobit opotřebení, které je označováno jako alostatická zátěž.

Život vyžaduje stabilní vnitřní prostředí. Homeostáza je soubor procesů, které ho chrání.