Efekt zpětné vazby obličeje je tendence stavů obličejových svalů vyvolávat odpovídající emocionální pocity. Úsměv může člověka učinit šťastnějším; mračení může snižovat náladu.

Tato myšlenka vychází z Jamesovy-Langeovy teorie emocí, která tvrdila, že tělesné změny přispívají k prožívání emocí. Moderní experimenty toto tvrzení ověřily manipulací s výrazy obličeje bez plného vědomí účastníka – držením pera v zubech pro vytvoření úsměvu nebo v ústech, aby se mu zabránilo. Lidé v úsměvu často hodnotí kreslené filmy jako vtipnější nebo uvádějí pozitivnější afekt. Podobné účinky byly zjištěny i u jiných výrazů obličeje a držení těla.

Efekt je obvykle mírný a může být překonán silnými situačními informacemi. Neznamená to, že emoce jsou jen zpětnou vazbou v obličeji; spíše je obličej jedním z několika tělesných kanálů, které mohou barvit a zesilovat pocity. Zjištění mají praktické důsledky pro regulaci emocí a pro pochopení toho, jak expresivní chování a prožitek interagují.

Tvář nejen projevuje emoce. Za určitých podmínek je pomáhá vytvářet.