Rozum je schopnost logického a souvislého myšlení. Umožňuje nám vyvozovat závěry, řešit problémy a činit úsudky. Není to totéž co inteligence, což je schopnost učit se a aplikovat znalosti. Není to totéž co racionalita, což je vlastnost rozumnosti. Rozum je schopnost, proces a norma. Je to schopnost, kterou používáme, když myslíme. Je to proces vyvozování závěrů z předpokladů. Je to norma, která nám říká, jaké závěry jsou oprávněné. Filozofové debatovali o tom, zda je rozum univerzální nebo kulturně formovaný, zda je čistě formální nebo emocionálně ovlivněný a zda je stejný u všech lidí.

Kant tvrdil, že rozum je zdrojem morálky a základem poznání. Hume tvrdil, že rozum je otrokem vášní, že nám může říci, jak dosáhnout našich cílů, ale ne jaké cíle sledovat. Ve 20. století kritičtí teoretici zpochybňovali víru osvícenství v rozum a poukazovali na jeho využití k nadvládě a vykořisťování. Kognitivní vědci ukázali, že lidské uvažování je často zaujaté a emocionální. Rozum však zůstává ústředním bodem filozofie, vědy a práva. Je to to, k čemu se odvoláváme, když žádáme o důkazy, když testujeme argumenty, když se snažíme přesvědčit. Rozum není neomylný. Ale je to nejlepší nástroj, který máme.

Druhy důvodů

• Deduktivní. Vyvozování nezbytných závěrů z premis.
• Induktivní. Zobecňování z pozorování.
• Praktické. Úvaha o tom, co dělat.
• Teoretické. Úvaha o tom, co je pravdivé.

Rozum není totéž co logika. Logika je formální studium platného uvažování. Rozum je širší schopnost, kterou logika studuje.