Poststrukturalismus je hnutí, které kritizuje strukturalismus a zdůrazňuje nestabilitu významu. Strukturalisté věřili, že jazyk má stabilní základní strukturu. Poststrukturalisté s tím nesouhlasili. Tvrdili, že význam není nikdy fixní. Mění se s kontextem. Záleží na čtenáři. Vždy je odložen. Neexistuje žádný konečný význam.

Toto hnutí vzniklo ve Francii v 60. a 70. letech 20. století. Mezi klíčové postavy patří Jacques Derrida, Michel Foucault a Julia Kristeva. Zpochybňovali myšlenku stabilního já, stabilní pravdy a stabilního textu. Tvrdili, že moc utváří poznání. Tvrdili, že binární opozice jsou nestabilní. Tvrdili, že autor není autoritou v otázce významu.

Poststrukturalistická témata

• Význam je nestabilní a odložený.
• Moc utváří znalosti a diskurz.
• Já je fragmentované, ne sjednocené.
• Binární opozice jsou hierarchické a nestabilní.
• Autor je mrtvý; čtenář vytváří význam.

Poststrukturalismus ovlivnil literární kritiku, filozofii, historii a kulturní studia. Je kontroverzní. Kritici říkají, že popírá pravdu a objektivitu. Říkají, že je relativistický. Říkají, že je obskurní. Jeho obhájci říkají, že je osvobozující. Otevírá texty různým interpretacím. Zpochybňuje autority. Dává hlas marginalizovaným. Odhaluje skryté předpoklady. Poststrukturalismus není jednotná teorie. Je to rodina přístupů. Sdílí podezření z velkých narativů a fixních významů. Je těžké ho definovat. To je příhodné. Hnutí, které popírá fixní význam, se brání fixní definici. Je to způsob čtení, nikoli doktrína. Ptá se: co je vyloučeno? Co je potlačeno? Co se předpokládá? Tyto otázky stále stojí za to klást.