Dno oceánu – mořské dno – pokrývá více než 70 procent pevného povrchu Země. Zahrnuje kontinentální šelfy a svahy, hlubinné nížiny, středooceánské hřbety, podmořské hory, příkopy a řadu sedimentárních a sopečných útvarů.

Mořské dno je rozhraní, kde oceán interaguje s pevnou Zemí. Hromadí se zde sedimenty, tvoří se a ničí zemská kůra a hydrotermální tekutiny si vyměňují teplo a chemikálie. Biologická společenstva sahají od řídké hlubinné fauny až po husté společenstva větracích otvorů a hlubokomořské korálové zahrady. Světlo chybí pod několika stovkami metrů, takže většina ekosystémů mořského dna se spoléhá na organickou hmotu klesající shora nebo na chemickou energii.

Mapování mořského dna se urychlilo díky vícepaprskovým sonarům a autonomním vozidlům, přesto velké oblasti zůstávají špatně zmapované. Zájem o zdroje mořského dna – minerály, uhlovodíky, genetický materiál – roste, což vyvolává otázky environmentálního managementu a mezinárodní správy. Mořské dno je jak vědeckou hranicí, tak nově vznikající arénou lidské činnosti.

• Spodní povrch oceánu
• Zahrnuje pláně, hřebeny, příkopy a podmořské hory
• Hostitel rozmanitých geologických a biologických procesů
• Stále neúplně zmapováno