Učení je relativně trvalá změna v chování nebo znalostech, která je výsledkem zkušeností. Je to proces, který umožňuje organismům přizpůsobit se zákonitostem svého prostředí.

Psychologové rozlišují několik forem. Klasické podmiňování propojuje podněty, které se vyskytují společně. Operantní podmiňování propojuje činy s jejich důsledky. Observační učení umožňuje jednotlivcům osvojit si nové chování pozorováním ostatních. Kognitivní formy učení zahrnují tvorbu kognitivních map, vhled a osvojování konceptů a pravidel. Ne každá změna v chování se počítá jako učení; zrání, únava a dočasné posuny v motivaci jsou vyloučeny požadavkem relativní trvalosti a zážitkového původu.

Učení lze měřit zlepšením výkonu, schopností přenášet dovednosti do nových situací a změnami v nervovém systému, které doprovázejí změnu chování. Probíhá po celý život, ačkoli plasticita je u určitých dovedností větší v raném vývoji. Studium učení propojuje psychologii s neurovědou, vzděláváním a umělou inteligencí.

Zkušenost zanechává stopu. Když tato stopa změní to, co organismus dělá nebo ví, došlo k učení.