Emoce je koordinovaná reakce celého organismu, která zahrnuje fyziologické vzrušení, expresivní chování a vědomou zkušenost. Připravuje tělo k akci, sděluje stav ostatním a ovlivňuje interpretaci událostí.

Základní emoce, jako je strach, hněv, radost, smutek a znechucení, se objevují v raném vývoji a napříč kulturami vykazují rozpoznatelné výrazy obličeje. Složitější emoce – hrdost, stud, vina, závist – více závisí na sociálním kontextu a sebereflexi. Teorie se liší v pořadí složek. Jamesův-Langeův názor zastává názor, že tělesné změny přicházejí jako první a poté jsou interpretovány jako pocit; Cannonův-Bardův názor zastává názor, že vzrušení a pocit vznikají společně; kognitivní teorie zdůrazňují zhodnocení situace jako kritický krok.

Emoce nejsou nepřítelem rozumu. Upřednostňují cíle, označují vzpomínky významem a vedou k rychlým rozhodnutím, když je úplná analýza nemožná. Dysregulace emocí je ústředním bodem mnoha psychologických poruch a terapie se často zaměřují na zvýšení uvědomění a flexibility emočních reakcí.

Emoce je společný verdikt těla a mysli o významu daného okamžiku.