Zvířata, včetně lidí, přizpůsobují své chování podle prediktivních vztahů, které v prostředí detekují. Podmiňování je široký pojem pro procesy učení, v nichž se reakce propojují s podněty nebo s důsledky činů.

Klasické podmiňování páruje podněty; operantní podmiňování spojuje akce s odměnami nebo tresty. Obě formy umožňují organismům předvídat důležité události a opakovat chování, které se ukáže jako prospěšné. Neurální substráty se částečně překrývají, ale také se rozcházejí: amygdala a mozeček hrají významnou roli v klasickém podmiňování, zatímco dopaminové okruhy a bazální ganglia jsou ústředním bodem operantního učení.

Principy podmiňování se uplatňují ve vzdělávání, behaviorální terapii a výcviku zvířat. Pomáhají také vysvětlit maladaptivní vzorce, jako je závislost a úzkost. Laboratorní studie podmiňování nadále odhalují synaptická a molekulární pravidla, která umožňují zkušenostem modifikovat nervové obvody.

Včasný posilovač nebo spolehlivý prediktivní signál může s pozoruhodnou účinností změnit chování.