Přežití infekce často poskytuje ochranu před dalším setkáním. Imunita je stav ochrany proti určitému infekčnímu onemocnění, ať už prostřednictvím předchozí infekce, očkování nebo přenosu protilátek.

Aktivní imunita vzniká, když si hostitel vytváří vlastní protilátky a paměťové buňky; je dlouhodobá. Pasivní imunita se přenáší – přes placentu, mateřským mlékem nebo injekcí protilátek – a slábne, jakmile tyto protilátky zmizí. Kolektivní imunita se objevuje, když je imunních dostatek jedinců, že se přeruší přenosové řetězce.

Imunita je zřídka absolutní; k reinfekci může dojít při vysokém inokulu nebo driftovaných kmenech. Měření hladin protilátek nebo buněčných odpovědí pomáhá posoudit ochranu ve výzkumu a některých klinických prostředích. Programy veřejného zdraví se zaměřují na zvýšení imunity populace s cílem kontrolovat nebo eliminovat cílená onemocnění.

• Ochrana proti specifické infekční nemoci
• Získané aktivně infekcí nebo vakcínou, nebo pasivně protilátkami
• Podporuje ochranu stáda, když je rozšířená
• Obvykle trvanlivé, ale ne vždy kompletní