Ne každý fonetický rozdíl má v jazyce stejnou váhu. Fonologie je studium toho, jak jsou zvuky organizovány a jak fungují v rámci konkrétního jazykového systému při kódování významu.

Fonologové identifikují fonémy, stanoví alofonická pravidla, analyzují strukturu slabik, přízvuk a tón a modelují alternace, které se objevují v morfologii. Abstrahují od surových fonetických detailů, aby zachytili vzorce, které mluvčí implicitně znají. Typologická práce porovnává fonologické systémy napříč jazyky.

Fonologie se propojuje s fonetikou, morfologií a lexikem. Teoretické rámce se liší v reprezentaci a architektuře pravidel versus omezení, ale sdílejí cíl vysvětlit intuice rodilých mluvčích o zvukových vzorcích. Popis pole vždy zahrnuje fonologický náčrt vedle fonetického inventáře.

• Studium zvukových vzorců v jazycích
• Zahrnuje fonémy, pravidla, slabiky, přízvuk a tón
• Abstraktnější než fonetika
• Nezbytný v popisu a teorii jazyka