Každodenní řeč je plná neformálních výrazů, které se ve formálním psaní objevují jen zřídka. Jedním z takových výrazů je hovorový výraz – slovo nebo fráze, která patří spíše do běžné konverzace než do vznešeného nebo technického jazyka. „Gonna“, „kids“ a „get out“ jsou ve většině kontextů hovorová. Signalizují familiárnost a pohodu.

Hovorový jazyk se liší podle regionu, generace a sociální skupiny. Co zní přirozeně v jedné komunitě, může znít zvláštně nebo nesprávně v jiné. Spisovatelé, kteří chtějí zachytit realistický dialog nebo určitý narativní hlas, se často spoléhají na hovorové výrazy. Nadměrné používání ve formálním prostředí však může podkopat autoritu nebo srozumitelnost.

Hranice mezi hovorovým a slangovým jazykem není vždy ostrá. Hovorové výrazy bývají obecněji přijímané a déle trvající; slang je často pomíjivější a specifický pro danou skupinu. Oba obohacují mluvený jazyk. Rozpoznávání hovorových výrazů pomáhá čtenářům a posluchačům odhadnout rejstřík a sociální kontext a pomáhá autorům zvolit úroveň formality, která odpovídá jejich záměru.