Od čtrnáctého století se umělci a učenci v italských městech a poté po celé Evropě s obnovenou intenzitou zaměřovali na klasickou antiku. Renesance byla kulturním a intelektuálním hnutím charakterizovaným humanismem, uměleckou inovací a sebevědomým vztahem k materiálnímu světu.

Malířství, sochařství a architektura dosáhly nového naturalismu a technického mistrovství. Humanistické vzdělávání kladlo důraz na klasické jazyky a morální filozofii. Ve stejném prostředí vzkvétalo i vědecké pozorování a politické myšlení. Toto hnutí se shodovalo s objevením starověkých textů, vynálezem knihtisku a prvními zámořskými plavbami.

Pozdější historici diskutovali o tom, jak ostrý byl rozchod se středověkem. Regionální renesance se lišily načasováním a důrazem. Toto období nicméně zanechalo trvalý ideál kultivované individuality a umělecké dokonalosti, který po staletí formoval evropské sebepochopení.

• Kulturní hnutí začínající v Itálii 14. století
• Zdůraznil klasické učení a umělecký naturalismus
• Rozšířeno po celé Evropě s místními obměnami
• Souvisí s humanismem, tiskem a objevováním