V roce 1095 papežská výzva zahájila ozbrojené poutě směrem k východnímu Středomoří. Křížové výpravy byly sérií vojenských tažení, probíhajících převážně mezi koncem jedenáctého a třináctým stoletím, v nichž se západoevropští křesťané snažili dobýt nebo bránit svatá místa na Blízkém východě a občas i zaútočit na jiné cíle.

Motivy se mísily s náboženskou oddaností, papežskou politikou, rytířskými ambicemi a ekonomickými příležitostmi. Křižácké státy byly založeny podél levantského pobřeží a později zanikly. Souběžné tažení probíhala v Iberii, Baltském moři a proti křesťanským kacířům v samotné Evropě.

Kroniky latinských, arabských a byzantských autorů zaznamenávají násilí, kulturní kontakty a vzájemné stereotypy, které expedice vyvolaly. Moderní historici diskutují o relativní váze zbožnosti a materialismu a o dlouhodobých dopadech na křesťansko-muslimské vztahy. Samotný termín byl metaforicky rozšířen na pozdější konflikty, což někdy zastírá specifický středověký jev.

• Středověké křesťanské vojenské tažení na Blízký východ
• Kombinace náboženských a světských motivů
• Založeny dočasné křižácké státy
• Zdokumentováno mnoha kulturními tradicemi