Óda je lyrická báseň vznešeného stylu, která se zabývá určitým tématem chválou, meditací nebo vášnivou reflexí. Obvykle je formálnější a trvalejší než jednoduchá píseň.

Klasické ódy byly veřejné a ceremoniální; romantická óda se stala prostředkem pro osobní meditaci o přírodě, umění nebo smrtelnosti – Keatsovy ódy jsou vrcholnými anglickými příklady. Forma se může řídit přísným slohovým vzorem nebo zaujmout volnější strukturu. Co zůstává konstantní, je smysl pro vážný projev: básník se obrací k objektu, osobě nebo abstraktní kvalitě a udržuje si vysokou úroveň pozornosti a citu.

Ódy často obsahují apostrof – přímé oslovení subjektu – a myšlenkový postup, který prohlubuje nebo komplikuje počáteční impuls. Mohou oslavovat, naříkat nebo se ptát. Vznešená dikce, která kdysi ódu definovala, byla moderními praktiky uvolněna, přesto ambice dát subjektu plnou lyriku, na kterou má nárok, přetrvává.

Báseň, která se obrací ke svému tématu s formální intenzitou a trvalou reflexí, je óda.