Literatura faktu je próza založená na faktech, skutečných událostech a skutečných lidech. Zahrnuje historii, biografii, memoáry, eseje, žurnalistiku a mnoho forem argumentace a vysvětlení.

Na rozdíl od beletrie si literatura faktu nárokuje pravdivostní hodnotu, kterou lze ověřit důkazy. Toto tvrzení nevylučuje interpretaci, výběr ani literární řemeslo; nejlepší literatura faktu je formována se stejnou péčí jako jakýkoli román. Autor literatury faktu je zodpovědný za to, co se stalo, ale stále se musí rozhodnout, která fakta jsou důležitá, jak je uspořádat a co znamenají. Hranice s fikcí jsou někdy rozmazané technikami scénografie a rekonstruovaného dialogu, ale řídící záměr zůstává věcný.

Literatura faktu slouží k informování, přesvědčování a uchovávání zkušeností. Čtenáři se k ní obracejí pro znalosti, argumenty a pro zachycení životů a událostí, které se skutečně staly. Standardy přesnosti a férovosti se uplatňují jinak než v beletrii, a proto je porušení těchto standardů předmětem zvláštní kritiky.

Psaní, které se nabízí jako zpráva o realitě spíše než jako výmysl, je literatura faktu.