Lyrická poezie je druh poezie, která vyjadřuje osobní emoce nebo meditaci. Obvykle je relativně krátká a primárně nevypráví příběh.

Starověká lyrika se zpívala na lyru; moderní lyrika si zachovává pocit jediného hlasu, který s intenzitou hovoří o citech, vnímání nebo myšlence. Pod lyriku spadají sonety, ódy, elegie a mnoho básní ve volném verši. Důraz je kladen na vnitřní stav mluvčího nebo na okamžik zvýšeného vědomí spíše než na vnější děj. Čtenáři jsou vyzváni, aby emoce zaslechli nebo se s nimi podělili.

Lyrická poezie může být intimní nebo veřejná, jednoduchá nebo velmi propracovaná. Pohybuje se od zdánlivě spontánní až po propracovaně formální. Různé formy spojuje ústřední postavení subjektivní zkušenosti a koncentrace jazyka, kterou taková zkušenost zdánlivě vyžaduje. I když je „já“ básně fiktivní, působí dojmem hlasu promlouvajícího z okamžiku pocitu nebo vhledu.

Báseň, která existuje primárně proto, aby vyjádřila stav mysli nebo srdce, je lyrická.