Logos je přesvědčivý apel na rozum a logiku. Aristoteles jej identifikoval jako jeden ze tří hlavních způsobů rétoriky, vedle étosu a patosu.

Argument, který se opírá o logos, předkládá důkazy, vyvozuje závěry a strukturuje tvrzení tak, aby vyplývala z premis. Do jeho rozsahu spadají statistiky, příklady, kauzální analýza a formální dedukce. Jasná organizace a přesný jazyk podporují logickou přitažlivost. Publikum přijímá argument založený na logosu, když shledává důkazy dostatečnými a uvažování logickým.

Logos sám o sobě málokdy stačí; důvěryhodnost a emocionální rezonance s ním obvykle fungují vedle něj. Bez logické páteře se však přesvědčování hroutí do manipulace nebo pouhého tvrzení. V akademickém, právním a technickém kontextu se očekává, že logos ponese největší váhu. Spisovatelé posilují logos tím, že předvídají protiargumenty a zviditelňují kroky svého uvažování.

Část přesvědčování, která se zabývá schopností publika uvažovat, je logos.