Expozice je úvod do pozadí, který publikum potřebuje k pochopení příběhu. Zahrnuje prostředí, předchozí události, vztahy postav a vše ostatní, co nelze ukázat okamžitě.

V divadelní hře nebo románu může expozice zabírat úvodní scény nebo být rozdělena prostřednictvím dialogů, flashbacků a shrnutí příběhu. Úkolem je sdělit nezbytná fakta, aniž by se zpomalil dynamika nebo znělo uměle. Dialog ve stylu „Jak víš, Bobe“ je klasickým způsobem selhání. Zkušení autoři zasazují expozici do děje a konfliktu, aby se publikum učilo a zároveň zůstalo v napětí.

Expozice se liší od postupného děje, který po ní následuje. Jejím úkolem je orientovat; jakmile se publikum zorientuje, příběh se může dále komplikovat. V mediální res (res) úvodní části odkládají úplnou expozici a důvěřují publiku, že si složí pozadí, jak se děj odvíjí. Oba přístupy mohou fungovat, pokud informace dorazí v okamžiku, kdy se stanou relevantními.

Část příběhu, která odpovídá na otázku „co potřebuji vědět, než začnou skutečné problémy?“, je expozice.