Vedlejší poznámka je krátká poznámka pronesená postavou ve hře, která má být slyšena diváky, ale nikoli ostatními postavami na jevišti. Vytváří soukromý kanál mezi mluvčím a diváky.

Shakespearovi padouši se svými plány často svěřují v odbočkách a nechávají diváky podělit se o znalosti, které ostatním postavám chybí. Tento prostředek může být komický i zlověstný; postava může ironicky komentovat děj, zatímco zbytek obsazení si toho nevšímá. Inscenační konvence obvykle signalizují odbočku otočením k publiku, změnou hlasitosti nebo chvilkovým zmrazením ostatních herců.

Expresivní poznámky se od monologů liší délkou a neustálou přítomností jiných postav. Jsou rychlé, výstižné a závislé na divadelní fikci, kterou ostatní lidé na jevišti jednoduše neslyší. Když je konvence přijata, expresivní poznámka prohlubuje dramatickou ironii a vtahuje publikum do tajné dohody s řečníkem.

Postava se nakloní k publiku, pronese pár důvěrných slov a zbytek jeviště předstírá, že si toho nevšímá. To je mimochodem.