Základní myšlenkou udržitelnosti je uspokojování současných potřeb, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat ty své. V podnikání se tento koncept rozšířil a zahrnuje environmentální péči, sociální odpovědnost a ekonomickou životaschopnost – někdy nazývanou trojitý konečný výsledek. Praktiky sahají od snižování emisí a odpadu až po zajištění spravedlivých pracovních podmínek a investice do odolnosti komunity.

Společnosti usilují o udržitelnost z etických důvodů, pro řízení rizik, pro reputaci značky a stále častěji proto, že ji vyžadují zákazníci, zaměstnanci a investoři. Rámce pro měření a standardy pro vykazování se rozšířily, ačkoli srovnatelnost zůstává nedokonalá. Skutečná integrace do strategie a provozu je obtížnější než publikování nablýskané zprávy.

Udržitelnost není pevně daný cíl, ale neustálý proces zlepšování a adaptace. Kompromisy jsou reálné; ne každá environmentálně výhodnější možnost je okamžitě ekonomická. Organizace, které vnímají udržitelnost jako zdroj inovací, a nikoli pouze jako omezení, často cestou objevují efektivitu a nové tržní příležitosti.