Designové myšlení je přístup k řešení problémů zaměřený na člověka. Začíná empatií k lidem, kteří budou řešení používat. Prochází definovanými fázemi: vcítit se, definovat, vytvořit nápad, vytvořit prototyp a otestovat. Proces je iterativní. Prototypy odhalují, co funguje a co ne. Tým se při učení vrací do dřívějších fází. Cílem není dokonalé řešení na první pokus. Jde o řešení, které odpovídá skutečným potřebám, objeveným experimentováním.

Tento přístup vzešel z IDEO a Stanfordské doktorské školy designu. Rozšířil se z oblasti produktového designu do obchodu, vzdělávání, zdravotnictví a státní správy. Jeho atraktivní stránkou je struktura. Dává týmům sdílený jazyk pro řešení nejednoznačných problémů. Podporuje divergentní myšlení před konvergentním. Před výběrem jedné je třeba vygenerovat mnoho možností. Také si cení prototypování. Hrubý prototyp za jeden den naučí více než měsíc debaty. Designové myšlení má kritiky. Někteří říkají, že zjednodušuje složité problémy. Jiní říkají, že je to jen dobrá designová praxe s novým názvem. Obě kritiky mají své opodstatnění. Proces není magie. Funguje, když má tým dovednosti k provedení a autoritu jednat na základě toho, co se naučí. Selhává, když se z něj stane cvičení s zaškrtávacími políčky. Metoda je jen tak dobrá, jako lidé, kteří ji používají.

Fáze designového myšlení

• Vcítit se – pochopit uživatelskou zkušenost
• Definovat – jasně formulovat problém
• Vymýšlejte – generujte mnoho možných řešení
• Prototyp – vytvořte hrubé verze pro testování
• Testování – učte se od skutečných uživatelů a opakujte

Designové myšlení je proces, ne cíl. Učení se děje v cyklu.