Chemická reakce v kádince buď uvolňuje teplo, nebo ho absorbuje. Tepelný obsah systému za konstantního tlaku se nazývá entalpie a označuje se H. Je to stavová funkce, což znamená, že závisí pouze na aktuálním stavu systému, nikoli na cestě, kterou se k němu systém dostane. Změna entalpie, delta H, je teplo absorbované nebo uvolněné během reakce za konstantního tlaku. Záporná delta H znamená, že reakce je exotermická. Kladná delta H znamená, že je endotermická.

Entalpie se měří v joulech nebo kilojoulech na mol. Obvykle se uvádí jako standardní změna entalpie, delta H°, která se měří za standardních podmínek: tlak 1 atmosféra a specifikovaná teplota, obvykle 298 Kelvinů. Standardní entalpie vzniku je změna entalpie, když se jeden mol sloučeniny vytvoří z jejích prvků v jejich standardních skupenstvích. Pro prvky v jejich standardních skupenstvích je definována jako nula.

Změny entalpie lze vypočítat pomocí Hessova zákona, který říká, že celková změna entalpie reakce je součtem změn entalpie pro každý krok, bez ohledu na reakci. To umožňuje chemikům vypočítat změny entalpie u reakcí, které je obtížné přímo měřit. K odhadu změn entalpie lze také použít energie vazeb, i když hodnoty jsou průměrné a méně přesné.

Entalpie je klíčová pro termochemii. Určuje, zda je reakce exotermická nebo endotermická, kolik tepla se uvolní nebo absorbuje a kolik energie je k dispozici pro práci. Používá se v průmyslu k návrhu reaktorů, optimalizaci palivové účinnosti a řízení přenosu tepla.